Křížová cesta českého geofyzika a popularizátora přírodních věd a kosmonautiky Dr. Jiřího Mrázka, který byl po své konverzi františkánským terciářem a v závěru života prožíval těžkou nemoc je převzata z knížky V. Holoty: „Hovory na nemocničním lůžku“.
Úvodní modlitba
Pane Bože,
dovol nyní, abych započal svou pobožnost křížové cesty! Tolik je třeba myslit na onu první cestu křížovou, kterou tvůj milý Syn byl nucen podstoupit, aby nás vykoupil…
Dej, abych měl z této pobožnosti všechny milosti, které v tomto případě poskytuješ; ať ji konám pro tvou větší čest a slávu a pro vyprošení odpustků všem mým drahým v rodině, kteří zemřeli a jsou odkázáni na tvé milosrdenství.
Zejména vzpomeň na mého tatínka, kterému musím tolik dobrého oplácet, a z živých uděl svoje milosti zejména mé drahé mamince, kterou ještě tolik, ach tolik potřebuji! Ať ještě dlouho osvěcuje náš rodinný život, ať je ten život bez nešvarů a vždy k duchovnímu užitku nás všech.
Nezapomeň ani na to, že náš národ tě kdysi tolik uctíval a ještě dnes, třebaže je to těžké, mnohde tvoje jméno oslavuje!
I. Pán Ježíš k smrti odsouzen
Pane Ježíši Kriste, ač nevinný a konající lidstvu jen dobro, byls souzen. K smrti odsouzen.
Jak ti asi bylo, milovaný Ježíši můj? A přesto jsi ani nehlesl, když vyřkli nad tebou ortel smrti.
I já jsem odsouzen k smrti; tím, že jsem přišel na tento svět, jsem si současně vysloužil smrt, které neuniknu. Ze všech tvorů žijících na Zemi je člověk asi jediný, který ví, že zemře. Přesto však tolik lpí na svém životě. Přes všechnu svou snahu smrti neunikne.
Svět je den ze dne krásnější, ale naše právo v něm pobývat je den ze dne menší a menší.
Jak bezútěšný obraz by to byl, kdyby nebylo tvé křížové cesty! Dnes vím, že tvá křížová cesta smrtí neskončila, že má své pokračování! Půjdu-li po ní také, mám záruku, že ani pro mne život smrtí neskončí, ale pouze se kvalitativně změní. Ovšem půjdu-li po ní také!
Ať je tedy tvoje křížová cesta vzorem, kterému se chci svým vlastním životem co nejvíce přiblížit! Dej, abych tě stále, po celý svůj život, mohl následovat a nezapomeň na mne v den poslední.
II. Pán Ježíš bere kříž na svá ramena
Již bereš, milý Ježíši, svůj kříž na svá ramena! Znamení potupy pro ty, kteří tě neznají, avšak znamení spásy pro ty, kteří věřili až do konce a nakonec pochopili, co pro ně tvá křížová cesta znamenala.
Jak byl asi ten kříž těžký! Jak nesnadno jsi jej mohl nést ty, tolik zbědovaný, zkrvavený a poplivaný! A přesto jej bereš a vlečeš se s ním tou poslední cestou člověka na zemi.
Také já tě chci následovat a – pokud je to možno – se ti co nejvíce přiblížit na této cestě pozemského utrpení. Můj kříž je, pravda, mnohem menší, než byl ten tvůj, a ještě jej nesu nerad. V takovém okamžiku zapomínám, že jen tehdy dojdu svého cíle, projdu-li celou cestu, jež k tomu cíli vede.
Dej, Pane Bože, abych to měl vždy na zřeteli, chci-li sejít z cesty mého osobního kříže. Ať ten můj kříž přitisknu ke své hrudi právě tak, jako jsi to učinil ty! Neboť jen tehdy tě mohu následovat na křížové cestě, vezmu-li i svůj kříž na svoje ramena.
III. Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Ten kříž byl tak těžký, žes pod ním klesl, Ježíši Kriste. Byl těžký našimi vinami, byl těžký i mými vinami.
Místo, abych ti tvůj kříž pomohl nést a nadlehčoval jej bohumilým životem, způsobil jsem svými těžkými hříchy pravý opak: přitížil jsem Ti, takže klesáš s němou výčitkou v očích…
Ale zvedáš se a vlečeš se dále, jako bys mi chtěl naznačit, že i já na té své křížové cestě musím povstat a kráčet dál.
Avšak povstat, to znamená správně konat pokání, hříchy si zošklivit a přijmout předsevzetí, že se jich do budoucna vyvaruji. Dej mi jen dost síly, abych to mohl úspěšně provést a zcela se zbavit svých hříchů!
IV. Pán Ježíš potkává svou matku
Na své cestě ulicemi Jeruzaléma ses přiblížil skupince, doprovázející tě zpovzdálí. V ní byla i tvoje milovaná matka, Panna Maria.
V té době ještě neznala dosah křížové cesty a tím více trpěla představou, že právě ty, její Syn, který přece konal lidem dobro, táhneš s sebou nástroj své smrti jako buřič a zločinec…
I já vlastně působím tu bolest, když se dopouštím hříchů, které jsi svou krví spěchal smýt…
Na této křížové cestě mám také já svou maminku, s níž se doposud na tomto světě potkávám. I já jí působím řadu bolestí tím, že nežiji tak, jak by si to představovala a jak mne to učila.
Jak i mne to bolí, když ji vidím trpět a plakat… Avšak jdu svou křížovou cestou a nechci se od ní odchýlit; vím, že potom tvou nesmrtelnou zásluhou i konec bude stejný, a tys přece svou milovanou matku vzal k sobě na nebesa. Tak i já jsem přesvědčen, že – půjdu-li neochvějně za tebou – setkám se se svou milovanou maminkou a všemi členy své rodiny u tebe na věčnosti.
Abych toho však dosáhl, musím již zde na zemi žít podle tvých přikázání. Jsou to přikázání lásky, a proto dej, abych i ten svůj malinký uzlíček masa opatroval jako oko v hlavě a bděl nad jeho zdravím tělesným a hlavně duševním. Pomáhej mi v tom, ukřižovaný Ježíši můj, a dej i mé mamince, jakož i všem členům mé rodiny, dlouhé zdraví a zejména milost posvěcující.
V. Šimon Cyrénský pomáhá nést kříž
Již jsi zemdlený od těžké váhy kříže a nikdo se nevyskytl, kdo by ti pomohl nést jeho váhu dobrovolně. Museli k tomu přinutit cizího člověka! Ten jen nerad vzal část kříže na svá ramena…
Břemeno kříže bylo tak těžké i mou vinou, a přece mnohdy ani já ti je nenadlehčuji. Kolika svým drobným křížům se bráním, když je na mne sesíláš! Brojím proti nim a odmítám je. Teprve když není jiná možnost, musím je snášet. Ale jak nerad a neochotně! To je potom špatná služba tobě, ukřižovaný Ježíši můj! O kolik milostí se tím připravuji a jak se ti na své křížové cestě vzdaluji…
Budu ti však blízký jen tehdy, povleču-li svůj kříž mlčky dále i tehdy, není-li na světě nikdo, kdo mi jej pomůže táhnout, anebo najdou-li se jen Šimonové, kteří tak učiní pouze z přinucení.
Dej mi proto, abych přijímal každý kříž z tvých rukou ochotně, v odevzdání do tvých rukou zcela dobrovolně, protože v tom tkví ono zastavení mé vlastní křížové cesty. Ať jsem loutkou v tvých rukou, vždy poslušnou tvé nejsvětější vůle.
Ať vždy snáším i to smutné, co na mne sesíláš, protože bez osobního kříže by to nebyla ani moje křížová cesta se svým radostným zakončením. Dej, abych ti sloužil vždy tak, jak to žádá tvá vůle: abych vždy dodržoval tvá přikázání a žil jako pravý křesťan. Ať každý osobní kříž pokládám za zkoušku, kterou na mne sesíláš, a za malou část toho tvého kříže, který následuji!
VI. Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Byls již zpocen a zakrvácený, žes ani na cestu neviděl… A tu se z hloučku věrných oddělila další dobrá duše: Veronika. Podává ti svoji roušku a koná tím skutek milosrdenství. Ty ses jí odvděčil zvláštním skutkem: dals jí obraz svého obličeje…
Také já bych ti rád něco dal za to, že tolik pro mne trpíš… Jenže nic nemám, co je mého, vždyť všechno, co mám, je tvoje. Jen jedno jediné mám a to ještě pouze s tvou milostí: svou duši, kterou jsi mi svěřil k opatrování. Jako sluha z tvého podobenství přicházím k tobě nesměle a ukazuji ti to málo, ach tak maličko, co jsem zatím vyzískal – a to ti obětuji.
Vezmi si mou duši, ukřižovaný Spasiteli, a vtiskni do ní obraz svého utrápeného, zkrvaveného, zbičovaného a trním korunovaného obličeje, abych vždy před sebou tento obraz viděl a aby mi z duše již nikdy nevymizel – zejména tehdy ne, bude-li na mne doléhat zlé pokušení.
Ať si stále v četných křížových cestách připomínám to tvoje utrpení, abych na ně nikdy nezapomněl a choval se podle toho vždy jako vzorný křesťan!
Dej tu milost všem lidem okolo mne, zejména těm mým nejbližším: ať žijeme jako opravdu křesťanská rodina, dávající dobrý příklad svému okolí! Ať tu fotografii tvého obličeje předáváme dále, aby mohla konat dílo spásy v našem temném století. Ať žádná tma a žádné dílo nepřítele nám nikdy ten obraz nevymaže z duše. To nám bude i zárukou, že na nás nezapomeneš v den poslední.
VII. Pán Ježíš podruhé klesá pod křížem
Podruhé klesáš, utrápený Ježíši můj, protože váha kříže je větší než tvoje lidské tělesné síly.
Jsou to i moje hříchy, které tě k zemi srážejí! Zejména jsou to ony hříchy, které se u nás stále opakují…
Po prvním tvém pádu jsem učinil předsevzetí, že již nebudu hřešit, abych ti nepřitěžoval. Avšak vůle lidská je tolik slabá! Znovu jsem hřešil a znovu padám pod svým osobním křížem! Avšak tys znovu sebral své síly a povstal jsi se svým strašným břemenem… Chci-li tě následovat, musím i já znovu povstat a vléci se životem dále. Svým povstáním jsi umožnil i moje polepšení. Dal jsi najevo, že dovedeš zapomenout na moje hříchy, budu-li tě jen chtít následovat, tj. budu-li jich litovat a žádat jejich odpuštění.
Dej mým očím dost slz, abych mohl oplakávat vše, čím jsem tě dosud urazil. Dej mi dostatek pocitu ošklivosti nad hříchy, abych se k nim již nikdy nevracel. Jen tak mohu opět povstat natolik, abych mohl jít dále a přitom zůstat na cestě křížové, na níž jedině je záruka mého vykoupení.
VIII. Pán Ježíš těší jeruzalémské ženy
Stála tam stranou skupina žen a bolestně oplakávala tvé utrpení. Avšak ty, ač tolik zmučený a zesláblý, jsi měl ještě dosti síly k tomu, abys je potěšil. Nad sebou mají plakat a nad svými syny…
Ale to jsme přece i my, ti jejich synové!
Kolik z nás tě opustilo a zavrhlo jak ze svého života, tak i ze svého okolí. Jak je to opovrženíhodné a zlé! Ano, nad sebou je nutno plakat, nad námi všemi, protože každý z nás toho tolik dělá proti tvé nejsvětější vůli. Nezatracuj nás, jako jsi nezatratil Ninive, dokud v něm žili spravedliví. My přece chceme žít podle tvých přikázání, my se chceme k tobě hlásit i tehdy, kdyby celý svět tě opustil…
Odpusť nám tedy a dej, abychom znovu vyznávali tvoje učení, a nejen je vyznávali, ale i podle něho žili. Dej nám k tomu ze své křížové cesty svoje požehnání…
IX. Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Kalvárie, to místo potupy a vítězství, je již v dohledu, když klesáš pod křížem potřetí, můj milý Ježíši Kriste! Avšak zatínáš zuby, sbíráš zbytek svých sil a znovu povstáváš, abys došel až na vrchol ponížení…
Také já jednou před svou životní Kalvárií klesnu naposled. Povstanu?
Nestane-li se tak, svou křížovou cestu nedokončím a ty mi na věky unikneš. Vzpomeň si na mne při mém pádu posledním a nedopusť, abych svou křížovou cestu nedokončil.
Dej mi milost vždy a za všech okolností tak žít a jednat, jako by moje Kalvárie byla již v těsné blízkosti. Vždyť jak poznám, který můj hřích bude tím posledním? Není lepší již nikdy nehřešit a po provedeném pokání pokračovat ve své cestě křížové až na Kalvárii? Dej mi k tomu, Pane Bože, svou milost a sílu a vytrvání v dobrém!
X. Pán Ježíš zbavován svých rouch
Již jsme na místě popravčím a z tebe strhávají roucho zkrvavělé a spolu s ním i strupy z ran, které ti předtím uštědřili…
Jak tě to asi bolelo, ztrápený Ježíši můj! Ještě více Tě však možná bolelo, když jsi viděl tu horu hříchů, kterou jsi vykoupil marně, protože mnozí lidé prý nepotřebují tvého vykoupení.
Také já se blížím místu své smrti a jsem již tomu místu nedaleko. Již mi příroda bere poznenáhlu vše to, co mi pro pozemský život udělila. Můj zrak slábne, tělo již ztrácí svoje schopnosti, zdraví se zhoršuje.
Ztrácím po částech všechno to, nač jsem snad byl kdysi tolik pyšný a hrdý. To vidím, dívám-li se do své minulosti.
Dívám-li se do své budoucnosti, vidím ještě více: nakonec budu zbaven všeho, opravdu všeho pozemského a odejdu z tohoto světa zcela sám, zcela holý. Nebudu-li mít alespoň trochu dobrých skutků, budu podoben sluhovi tvého podobenství, který nevyzískal zcela nic z hřiven jemu svěřených.
Dej proto, abych využil zbytku svého života k tomu, abych oslavoval tvé jméno a vytěžil alespoň trochu toho, co jediné se bude měřit, až přijde den hodnocení.
A ať všechno to, co již nyní odevzdávám, protože to je tělesné a pomíjející, odevzdávám s takovou odevzdaností do vůle tvého Otce, jako jsi to dělal ty, když ti brali i to poslední, co jsi na tomto světě ještě měl.
Odevzdávám ti to dobrovolně jako oběť, kterou laskavě přijmi, aby sis na ni vzpomněl, až nadejde den poslední.
XI. Pán Ježíš přibíjen na kříž
Již tě přibíjejí.
Napřed jednu ruku, potom druhou, pak obě nohy najednou, a ani tvoje srdce nenechali na pokoji a prokláli je kopím, aby ukázali svoje opovržení. To ještě nevěděli, že právě tím dali vy-téci tvé nejsvětější krvi, která omyla svět z jeho hříchů…
Tys přitom mlčel.
Přemohl jsi bolest tělesnou a viděl před očima bolest jinou, mnohokrát větší – bolest duševní. Nikdo nikdy nevyjádří slovy, jaká to byla bolest…
Jak ti musíme být vděční, že náležíme k tomu pokolení, které jsi vykoupil! Avšak, žel, jak málo si toho často vážíme. Kolik je lidí, kteří nad tvým utrpením mávnou rukou a dělají si z něho dokonce posměšky! Kolik je takových, kteří tě zavrhli ze svých srdcí a potom i ze svého okolí, ba kteří proti tobě bojují! To vše jsi viděl a odtud pramenila další bolest, mísící se s bolestí z tvých nejsvětějších ran…
Dej, prosím, aby toto tvoje utrpení nebylo – pokud jde o mne a moje nejdražší, ať ještě živé či již zesnulé – zbytečné.
Dej mi také trochu ochutnat bolesti, protože bez ní zřejmě každá křížová cesta bude neúplná! Dej mi však také milost k tomu, abych vše dokázal překonat a jen za tebou pokračovat, Ježíši Kriste na kříž přibíjený.
XII. Pán Ježíš na kříži umírá
Jen ještě několik posledních slov a tvé utrpení je navždy skončeno. Vracíš se ke svému Otci, od něhož jsi vyšel, abys zakrátko vyslal spolu s ním na svět Ducha svatého, který obmyje svět nikoli krví, nýbrž myšlenkou.
Končí Starý zákon a začíná Nový.
Na tomto rozhraní stojí kříž se svým bolestným nákladem: jak se snažíš ještě na kříži obejmout svět, jenž tě ukřižoval, a políbit i žoldnéře, kteří ti ani vody nepodali!
Jak se snažíš od těch dob neustále působit i na ty, kteří by tě, kdyby bylo možno, znovu ukřižovali, ba snad ještě horším způsobem než tehdy na Kalvárii! Jen člověk sám působí, že se vždy lidstvo dělí a bude rozdělovat na ony dvě skupiny, které vidíme i na Kalvárii: na jednu malou, bolestnou, a na druhou větší, radující se z tvého utrpení a konce.
V tom záleží naše křížová cesta, že i dnes nalezneme tyto dvě skupiny, seskupené kolem tvého utrpení. Dej, ukřižovaný Ježíši můj, abych vždy byl v té skupině, která šla životní cestou křížovou s plným pochopením smyslu tvého utrpení. Vždyť bez tvé smrti by nebylo ani tvého, ani našeho zmrtvýchvstání, a v tom je ten nejvlastnější, vnitřní smysl tvé skutečné i té naší osobní životní křížové cesty.
XIII. Ježíš položen do klína své matky
Již zase ležíš v klíně té, která tě zrodila a vychovala. Ještě stále neví ta, které div nepuklo srdce bolestí, co se stane o dva dny později. Jen vzpomíná na doby, kdy tě také měla na svém klíně, avšak malého, veselého a usměvavého. Tehdy si ještě nepomyslila na to, že přijde tak bolestný okamžik, že již ani slzu bolesti nevypláče ze svých očí…
Avšak tys nenechal svoji matičku dlouho se trápit; jen dva dny, pouhé dva dny a matička pozná tvoje oslavení.
Ať i ta moje pozemská mamička se nikdy netrápí dlouho nad tím, co špatného jí připravím. Ať ta Matka nebeská se u svého Syna přimluví, aby i ona došla jednou shledání s Ježíšem tam, kde již žádná bolest nenastává! Ať pro ten okamžik nasbírá svým životem pozemským mnoho milosti, ale ať se i já vždy snažím o to, aby jejích bolestí bylo co nejméně!
XIV. Pána Ježíše kladou do hrobu
I ten hrob je cizí, co do něho Ježíše kladou.
Ježíš – člověk odešel a nic tu nezanechal.
Dokonce jeho tělo zapečetili, aby se k němu nikdo nemohl dostat.
Ale tys, Ježíši, přece jen zvítězil, třebaže očekávali, žes ze světa vymazán! Tys zvítězil dokonce ne jednou, ale mnohokrát, protože stále tě někde na světě zlí lidé křižují a do skály zavírají!
I v dnešní době se tak děje, a mnohde by tě i ze srdcí nejraději vyrvali, kdyby mohli – ale i zde vítězíš a budeš stále vítězit.
To je mi i zárukou toho, že zvítězíš i pokud jde o mne a o můj boj proti zlu a že spolu se všemi věrnými dáš i mně zcela dokončit tu započatou cestu křížovou osobním zmrtvýchvstáním a blažeností nebeskou.
Závěr
Končím svou dnešní pobožnost křížové cesty, milovaný Ježíši můj.
Dej, aby byla tobě k oslavě, mně pak a všem, za které jsem se modlil, k odpuštění hříchů a blaženosti nebeské.
Ať stále vidím tvé utrpení a ať stále jasněji vidím a jsem přesvědčen, že pro nikoho není jiná cesta ke spáse, než je osobní cesta křížová.
Ať je mi stále jasnější význam té skutečné cesty křížové před mnoha staletími a ať dovedu poznat význam utrpení a osobního kříže.
Dej mi, Ježíši, stále patřit na tvou zkrvavenou tvář, ale dej mi i milost k tomu, abych tvůj kříž nadlehčoval bohumilým životem a nakonec věčně mohl patřit i na tvou tvář oslavenou!
Amen.